„Bonbony Lanzarote“ s kouřovou chutí
„Kanáry jsou jako bonboniéra. Nikdy nevíte, co ochutnáte. Každý ostrov má totiž své osobní kouzlo a je něčím výjimečný.“ Trochu pozměněná hláška z filmu Forest Gump otevírá otázku: jakou chuť by měly bonbony s příchutí Lanzarote?
Určitě kouřovou.
Tento vulkanický ostrov se před 16 miliony let majestátně vynořil z Atlantického oceánu. Jeho podobu pak dále formovala sopečná činnost. Poušť, která dnes pokrývá většinu plochy ostrova, je tvořena lávovými vyvřelinami, díky čemuž má červenohnědou barvu. Ostrov plný černé a načervenalé vulkanické půdy vám dá pocit, že jste nejspíš přistáli na jiné planetě. Vědci si dali dokonce tu práci, aby spočítali, že je na Lanzarote tolik ztuhlé lávy, že by si jí mohl nabrat každý obyvatel zeměkoule 50 kg. Největší zásah do života místních obyvatel, ale i fauny, flóry a podoby krajiny, způsobil sopečný výbuch v 17. století, kdy chrlící láva „pohřbila“ třetinu ostrova.
Bonbon č. 1 – národní park Timanfaya
I zdejší úžasný národní park Timanfaya zformovalo na 50 podvodních vulkánů. Dnes je aktivní už jen sopka Timanfaya, která dala parku jméno. Její teplo pro potěšení turistů využívá místní restaurace k přípravě pokrmů. Když už jsme u toho, park si můžete prohlédnout stylově ze hřbetu velblouda.
Bonbon č. 2 – vulkanické jezero El Lago Verde
Vulkanické jezero El Lago Verde má tvar půlměsíce a od parku Timanfaya ho najdete co by lávovinou dohodil. Za jeho fotogenickou, jasně zelenou barvou, která se mění během dne od smaragdové po šedozelenou, vězí řasy. Když se dostatečně pokocháte pohledem na smaragdovou hladinu a snesete se na zem, při troše štěstí na ní najdete zelený polodrahokam olivín, který patří k lanzarotským symbolům. Opodál vulkanického jezera navštivte Los Hervideros, místo, kde se kdysi magma setkalo s oceánem a vytvořilo impozantní přírodní útesy. O ty se dnes rozbíjí divoké vlny Atlantiku.
Bonbon č. 3 – jeskyně Jameos de Agua, brána do labyrintu
Za zhlédnutí stojí i jeskyně Jameos de Agua na severovýchodě ostrova. V momentě, kdy do ní vstoupíte, ocitnete se ve fantastickém světě lanzarotského rodáka, architekta a nadčasového vizionáře Césara Manriquea. Jeskyně je branou do sedm kilometrů dlouhého podzemního labyrintu, ukrývajícího fascinující svět chodeb, sálů a jezer. Nachází se tu i zelená jeskyně Cueva de los Verdes, dále dvě restaurace, uměle vytvořený bazén s palmami, jezírko se vzácnými bílými kraby a koncertní sál s výbornou akustikou. César Manrique, který má na Lanzarote na svědomí snad všechno zajímavé, se proslavil citlivým propojováním zdejších přírodních krás s architektonickými počiny. Tvrdohlavě bojoval za to, aby ekonomické zájmy developerů nepřeválcovaly unikátnost ostrova, a povedlo se mu to. Tento osvícený umělec má na svědomí mimo jiné i jen pár kilometrů vzdálenou Jardin de Cactus. V této zahradě kaktusů si prohlédnete 4 500 exemplářů od 450 různých druhů kaktusů z pěti kontinentů.
Bonbon č. 4 – Muzeum pod vodou na Lanzarote
Tušili jste, že je Lanzarote dechberoucí i pod mořskou hladinou? Neobvyklé jeskynní formace lákají zkušené potápěče nebo třeba Playa Chica nabízí šnorchlování pod dohledem pro všechny. Začátečníci se potápí přímo z pláže v odlehlé zátoce, ti zkušenější mají přístup až do hloubky 45 metrů. O jedinečnosti podmořského světa podél Puerto Del Carmen svědčí i zařazení do programu Natura 2000. Útes pokrývají sasanky, mořské houby, měkké korály a je domovem celé řady mořských živočichů. Pod vodou můžete pozorovat tuňáky, barakudu, murény, polorejnoky, chobotnice i pitoreskní mořské koníky. Nezapomenutelné je také potápění k osmi vrakům lodí podél útesu. Dalším podmořským lákadlem je třeba nepoškozený vrak rybářské lodi Rabat přímo u přístavu hlavního města Arrecife.
Bonbon č. 5 – Museo Atlántico, jediné podmořské muzeum na světě
Snad nejhezčí koupání z celého Lanzarote nabízí pláž Playa de Papagayo na nejjižnějším cípu ostrova. I proto, že se opodál pod hladinou moře skrývá další unikát – Museo Atlántico. Tímto jediným podmořským muzeem v Evropě si splnil svůj životní sen britský sochař, přírodovědec a profesionální podvodní fotograf Jason deCaires Taylor. Jeho dílo leží v hloubce 15 metrů pod hladinou na rozloze 2 500 m2 a díky deseti velkým podvodním instalacím s třemi sty soch v životní velikosti je unikátním zážitkem. Do Musea Atlántico je přístup pouze pod vodou, ale nebojte se, potápět zde naučí každého. Nejprve v bazénu a poté vás muzeem provede zkušený instruktor. Když se s muzeem rozloučíte, kousek odsud leží bývalá rybářská vesnice Playa Blanca. Za hezkého počasí, které je zde téměř pořád, z ní vidíte až na sousední Fuerteventuru. Ale o té zas někdy příště.
Bonbon č. 6 – Dům architekta a vizionáře Césara Manriquea
O zachování typických přírodních prvků se zasloužil už zmiňovaný vizionář a místní rodák César Manrique. Je jen málo míst na světě, která by byla charakteristická prací čistě jednoho architekta. Lanzarote má to štěstí být jedním z nich. Manrique se zde narodil v dubnu 1919, a než se vypravil studovat do Madridu, prožil zde dětství i dospívání. Ve Španělsku se spřátelil například s Pablem Picassem. Věnoval se abstraktnímu umění, sochařství a architektuře. Část života strávil v New Yorku, kolébce světového umění. Roku 1966 se vrátil do své domoviny, kde se snažil skloubit svůj pohled na svět s místní přírodou. Právě jeho zásluhou se ostrov tolik odlišuje od všech ostatních. Nenajdete tu žádná obrovská letoviska plná hotelů a stánků se suvenýry. Vkusné urbanistické řešení dovolenkových areálů je zcela v harmonii s okolní faunou. Lanzarote zůstalo takřka nedotčeno komercí a křiklavou reklamou. Místní hotely jsou převážně jednopatrové, bílé a v jednoduchém stylu. Symbolem tohoto směru se stal sám dům Césara Manriquea, sloužící dnes jako muzeum. Budova stojí uprostřed zahrady na lávovém poli, obklopena palmami a sukulenty. V horní části domu se nachází kuchyň a pokoje s výstavou Manriqueových grafik a obrazů. To nejpůsobivější z celého domu však najdete v jeho podzemí. Zde umělec vybudoval pět velkých lávových pokojů s propadlými stropy, které jsou navzájem propojeny vytesanými chodbami. Architekt sám navrhl i veškerý nábytek a doplňky. Takzvaná Bílá, Červená, Černá a Žlutá bublina a Fontánka, jak Manrique místnosti pojmenoval, byly určeny k odpočinku a posezení s přáteli.